Řízení světa není žádná velká zábavička. To chce trochu fištrónu a nadhled. Je to jednoduše špinavá práce, kterou musí někdo dělat. Máte ale velké štěstí, že přesně tyto kompetence má moje rodina, která se díky tomu stala centrálním mozkem lidstva (dále jen „CML“).
Všechny záležitosti týkající se zásadních světových problémů jsme se rozhodli řešit pomocí telekonferencí. Jdeme totiž s dobou a ta podporuje spíše elektronický kontakt, a proto využíváme spojení pomocí rádiových vln.
Kratší diskuzní tele-setkání pořádáme často a pravidelně. V poslední době jsme ale odpovědnost za plynulý chod státu převzaly pouze já a moje matka. Sestra se řízení republiky vzdala na úkor výchovy potomka budoucí generace. To jsme jí jednohlasně schválily, a tak má zatím úředně potvrzenou omluvenku (tzv. kojenku), protože celé dny jednoduše kojí.
Takhle, ona už několik měsíců vlastně nekojí. Než abychom ovšem zdlouhavě popisovaly, že má dítě a co všechno kolem toho musí dělat, tak raději používáme tajnou šifru: „Sestra nemůže, zrovna kojí.“ Tuhle větu budeme říkat tak dlouho, dokud náš malý smraďoch nepůjde do školy. Pak budeme nuceni změnit komunikační kód.
Muže k řízení státu pro jistotu nepouštíme. Za ta léta jsme zjistily, že je lepší, když je necháme vládnout u počítače nebo na zahradě při vykonávání významných agro záležitostí. Na důkaz lásky je rovněž necháváme vynalézat různé zlepšováky, budovat domy a hrát si se dřevem. V tom jsou prostě nepřekonatelní.
Konferenci tedy začínáme většinou zlehka. Probereme nejdříve běžné záležitosti, např. zda mi nechybí toaletní papír, džem, vajíčka nebo prací prášek. Pak postupně přecházíme na těžší témata.
Při poslední tele-schůzi jsme měly v programu nejprve zvýšení mého nájmu. Několik dlouhých minut jsme rozlíceně debatovaly o tom, jak si někdo může dovolit jen tak mírnix týrnix zvýšit nájem. No, chápete to? Mně? Osobě takového významu?! No, kam se ta společnost žene?
Víte, platit o deset korun více za metr čtvereční je bezpochyby taková nehoráznost, která se může rozjet do nebezpečného stavu. Co nás asi čeká za rok? Další ledabylé zvyšování? Tak to ne, tomu se musí udělat přítrž. Pak jsme si poznamenaly do deníčků bod „Navrhnout vládě plošné zvýšení platů“ a plynule jsme přešly k dalšímu problému.
Tentokrát jsme projednávaly otázku polského masa a jeho kvalitu. Usnesly jsme se na tom, že my tady žádný masový šlendrián trpět nebudeme. Chtěly jsme se ihned tele-spojit s Dudou (rozumějte s tehdejším polským prezidentem), ale měl zrovna obsazeno. Dále jsme tedy stanovily, že kontroly masa z Polska budou pokračovat, přestože se kvůli tomu Evropská komise vzteká. Chtějí nás umlčet, ale my se teda rozhodně nedáme! Mimochodem s EU si to vyřídíme později, ale z očí do očí (ochranku nám bude dělat sestra alias mlátička).
Posledním bodem programu pak byla NASA problematika. To je naše oblíbená oblast, ve které se dost vyznáme. Na paškál jsme si proto vzaly kvantový počítač. V úvodní řeči se mamka obdivně vyjadřovala k pokroku lidského pokolení a chválila naši inteligenci a rozhled. Její postoj je, co se technického vývoje týče, ještě dosti naivní. Takže chápu její vrtošivé nadšení, když se dozvěděla o první vlně komerčního nasazení kvantového počítače. Dokonce jsem ji nechala i chvíli obdivně vykřikovat: „Víš, jaký technologický pokrok už teď je? Voni vymysleli nějaký ten kvantový počítač, představ si to. To je věc, panečku! Ukazovali to v televizi!“
Já jsem však po ukončení konference zhodnotila, že i moje znalosti jsou v tomto ohledu chabé. Pro představu, zatím jsem se úspěšně dopracovala na první stránku kapitoly „O čem jedná fyzika“ v knize z roku 1976. Je tedy zřejmé, že mám v technické oblasti ještě menší rezervy. Proto jsem začala lustrovat informace o kvantovém přístroji a po šedesáti minutách jsem došla k následujícím otázkám:
K čemu nám to jako bude dobré? Jako vážně potřebujeme kvantovou mechaniku, qubity, superinteligentní kvantové algoritmy, které dokáží vyřešit více složitých operací najednou? Opravdu chceme umožnit snadné dešifrování virtuálních hesel a kódů? A komu tím prospějeme, co?
Já vím, to správné slovo je pokrok a výkon. A tak budeme zase za miliardy dolarů vynalézat bezpečnější systémy a honit virtuální podvodníky. Nakonec si vytrháme všechny vlasy z hlavy těsně před tím, než se všichni hromadně zabijeme kvůli tomu, že jsme chtěli být pokrokoví, ale že se nám to překvapivě tak trochu vymklo z ruky. Pak řekneme něco jako: „Jé, ale takhle jsme to nechtěli, když jsme to vyvíjeli.“
V tu chvíli přijdu na scénu já, divoce zatleskám a hlasitě zvolám: „Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu, co?“
No, tak to jsem se trochu vědecky rozohnila. Chci říct, že tomu tématu úplně nerozumím, takže pokud si tohle teď čte někdo inteligentní, tak si možná klepe na hlavu.
Tak já jdu radši upéct nějaký koláč. Uvařím k tomu kávu a budeme si spolu o tom povídat, jo? A slibuju, že do té přednášky nebudu moc kecat. A na konci položím spoustu otázek.
Zeptám se třeba takhle: „Hele, a jak vlastně funguje počítač? A co je to superpozice a kvantové provázání? A proč se tam musí pořád psát ty jedničky a nuly? To neznáš i jiný čísla? A kde vlastně končí vesmír?“