Na upřímné lidské komunikaci mám ráda jednu věc – a tou je krutá pravda, kterou se o sobě čistě náhodou dozvíte. Jednoho krásného dne to prostě přijde. Na to vemte jed.
To jsem se takhle jednou vypravila mezi lidi, abych si v dobré společnosti opekla malého tlustého buřtíka. Kolem ohně tancovala moje sestra se švagrem, ze sudu se valilo pivo, kamarádi stříleli ze zbraní a okolo se proháněly matky s dětmi v kočárku. Jednoduše obyčejná grilovačka.
A tak tam stojím s líbezným úsměvem a buřtíkem. Najednou někdo z přítomných pronesl tu osudovou větu: „Ze všeho nejhorší jsou lidi, který si rovnaj knížky podle barev!“
V tu chvíli jsme se na sebe se sestrou triumfálně zadívaly. Obě jsme totiž věděly své. Sestřin pohled hrůzy naznačoval, že bych se měla okamžitě evakuovat a odjet rychlíkem načerno z republiky někam hodně daleko. Ona mi bude potají posílat záchranné balíčky s jídlem. Občas přibalí i nějaké to euro, abych si mohla zakoupit teplé spodní prádlo na zimu. V úkrytu přečkám, dokud se neuklidní atmosféra kolem mého skandálního odhalení. Pak se vrátím do své rodné vlasti a někde na venkově potichu a v hanbě dožiju. To je jeden z možných scénářů, který ale ještě nehodlám realizovat.
A tak mi tedy nezbývá nic jiného, než se teď veřejně přiznat. Ano, rovnám si knihy podle barev. Dokonce si podle jednotlivých barevných tónů rovnám i oblečení. A na všechno mám ještě k tomu speciálně vypracované systémy.
Knihy si kupříkladu nejdříve rozděluji do příslušných kategorií, které stanovím po důkladné analýze obsahu. Každou kategorii zvlášť poté rozřadím dle jemných odstínů barev od nejsvětlejších po nejtmavší.
S oblečením je to obdobné. Jednoduše a kategoricky ho rozdělím na kabáty, svrchníky, krátké bundy a trika. Následně vše barevně odstupňuji. Připadá mi to naprosto perfektně přehledné a normální.
Víte, vždycky jsem si myslela, že to takhle dělají všichni, nebo ne?
No, jdu si zabalit kufr. Za chvíli mi jede rychlík. Musím teď v zahraničí vyřídit jednu neodkladnou pracovní záležitost. Možná to bude trvat několik měsíců nebo i let…