Mám velké dilema. Je to možná spíš otázka pro NASA výzkumníky, protože se týká velmi důležité věci, která ovlivní lidstvo na dalších minimálně padesát let dopředu a bude znamenat pokrok takového kalibru, že to svět neviděl.
Ano, přesně tak, jedná se o jeden z mých dalších slepičích problémů, který zní: Jak si sbalit jen to nejnutnější na výlet či exotickou dovolenou?
Každý měsíc, když jedu na Maledivy, do Rakouska na lyže, zatančit si na Ibizu nebo na objevnou expedici na Mars, přemýšlím, co musím mít s sebou. Co důležitého mi nesmí chybět?
Možná jste se zarazili nad výčtem zajímavých míst, která navštěvuji. Ráda bych jen tak mimochodem poznamenala, že polovina výše zmíněných destinací je jen mým vrtošivým snem. Ale na tom vlastně nezáleží, princip je stejný. Kamkoliv jedu, vezu obří kufr, gigantickou kabelku a k tomu minimálně ještě jednu tašku navíc. A nezáleží na tom, jestli jedu na dva dny stanovat do polí, nebo na jednodenní lyžování na kopec do vedlejšího města. Vždycky si sbalím „jen to nejnutnější“ a vždycky jsem pak děsně naštvaná, že je ten kufr tak těžký.
Při poslední výpravě na rodinné vesnické sídlo jsem si pečlivě sbalila na dva a půl dne toto:
- 4 knihy
- několik listů s recepty, které jsem chtěla připravit
- cvičební úbor
- propriety na focení (papírové masky, knírky, vousy, brýle a další blbosti na společná selfíčka)
- notebook a harddisk
- dva pomeranče, dva citrony, dvě červené řepy, pět mandarinek, špenát, červenou potravinářskou barvu, cukrové sypání a červené želé
- látky na šití polštářků a letní šaty, které bylo potřeba upravit na šicím stroji
- dvě podprsenky, čtvery kalhotky, čtvery ponožky, dvoje silonové punčochy
- dvoje šaty, dvě trika, noční košilku na spaní a tepláky včetně svetru
- hygienické a kosmetické přípravky včetně odličovacího tonika, krému na obličej, pleťové masky na obličej, na vlasy a laku na nehty
- boty na chození po polích a kozačky
- nová hračka pro synovce
- desková hra AZ kvíz a Dobble
Když jsem všechno vmáčkla do kufru a vydala se na cestu ověšená ještě notebookem a obří kabelkou, po pár minutách mi začal klesat úsměv na tváři. Cesta na nádraží byla čím dál tím těžší, a tak jsem se fakt naštvala. Chtěla jsem se otočit, jít zpátky domů a výhružně napsat sestře, že za ní bohužel nepřijedu, protože mám moc těžký kufr a momentálně nesnáším celý svět.
Nakonec jsem se ale překonala. Na místo určení jsem dojela a ze sbalených věcí jsem použila asi čtyři.
No nevadí, protože cílem bylo mít vše nezbytné a důležité po ruce, a to jsem jako vždy splnila do puntíku. Nikdy totiž nevíte, kdy se může hodit červené želé nebo kniha o fyzice.