Bylo to asi čtyři týdny poté, co jsem své sestře a švagrovi pomáhala se stěhováním do jejich nového hnízda lásky. Zabrali si rodinný dům vystavěný na pozemku, kde dříve stál menší hrad. Nutno říci, že sestra si uměla dobře vybrat vhodnou partii. Moc se mi tam líbilo. Prostorné pokoje, velká zahrada a ničím nerušená příroda. Krása jednoduše střídala nádheru.
V rozhodující chvíli, kdy jsem se musela během pár dní přestěhovat
na delší dobu mimo svůj rozpadající se příbytek, pro mě bylo švagrovo sídlo jasnou volbou. Následoval krátký rozhovor, který dal mému životu nový směr. Proběhl asi nějak takto:
Já: Ahoj sestrunice palice. Máš teď chvíli čas, nebo kojíš?
Sestra: Čau sestruno, nó, povídej, nekojim, ten kluk zase nespal ty vole.
Já: Můžu u vás bydlet?
Sestra: No, asi jo. Proč? Máš ňáký problémy nebo co?
Já: Né prosimtě, jen mi budou rekonstruovat byt.
Sestra: Aháá, hustý.
Já: Tak to je bezvadný. Přijedu k vám za tři dny i s věcma a zůstanu skoro dva měsíce, neva? Super, viď?
Sestra: Nó, to je skvělý.
Já: Díky sestro, tak se těšim. Měj se, ahoj.
A bylo to. Jsem velmi ráda, že naše rozhovory se sestřičkou probíhají vždy tak hladce a bez zbytečných zádrhelů. Rozhodně na ni má mateřství skutečně vynikající vliv. Nebo jí je jednoduše řečeno už všechno tak nějak u zadku.
Každopádně jsme se krásně domluvily, a to je hlavní.