Vždycky jsem měla malinkatý problém s uklízením. Šlo mi to celkem dobře a dělala jsem to často – tak to skutečně nemohu říci.
K úklidu mě dokopaly vždy jen výjimečné situace jako návštěvy přátel, kontrolní návštěva inspektorky přes čistotu alias mojí mamky a rande. Pak druhé a třetí rande, no a po čtvrtém láskyplném setkání jsem vždy usoudila, že už můžu v čistotné aktivitě nenápadně polevit a začít s maskováním mého prasečího chlívku. V tom jsem byla jednoznačně nejlepší.
Šlo mi to tak dobře, že ani po několika letech společného soužití si jeden z mých bývalých mužů vůbec nevšiml, že pomalu obrůstáme roztomilými plísněmi, které se prodraly skrz porcelánové nádobí. V této souvislosti je nutné podotknout, že expřítel nebyl slepec a neměl ani žádnou jinou oční vadu.
Mytí nádobí mě prostě od narození velice obtěžovalo. Po nocích jsem vždy snila o tom, že jednou zazvoní zvonek, a když otevřu, bude tam stát osoba, která mi laskavým hlasem sdělí: „Dobrý den, milá slečno, jsem vaše nová paní na úklid. Budu chodit každý den a doufám, že se mnou budete spokojena.“
Po několika letech, co ta paní nikdy nepřišla, jsem se už děsně naštvala. No a pak se můj život naprosto změnil. Začalo to výhodnou koupí myčky. Nádobí už neplesnivělo ve dřezu, ale uvnitř důmyslného stroje, který vždy perfektně a sám odstranil stopy špíny. Byla jsem z toho tak rozradostněná, že jsem začala plýtvat nádobím o sto šest a vařit ve velkém. Sice mi lehce stouply náklady na vodu a elektřinu, ale nevadí. Večery při svíčkách jsem si rychle oblíbila.
Pak už to šlo ráz naráz. Po nečekané rekonstrukci bytu jsem plynule přešla do úklidové extraligy. V záchvatu další extatické radosti z nového bydlení jsem si za poslední peníze, čtrnáct dní před výplatou, chytře pořídila tyčový bezsáčkový lux se zabudovaným ručním vysavačem. Extra lehký, výkonný a skoro zadarmo. Značka ideál. Byla to tak výhodná koupě, že jsem k tomu musela ještě přihodit i mop s hlavicí, která se otáčí o 360 stupňů. No, není to skvělé?
Od té doby jsem sice neměla co jíst, ale ten pocit, kdy můžete s lehkostí denně luxovat, pak vytírat a zároveň u toho tancovat a točit s hlavicí jakýmkoliv směrem… Tomu se prostě nic nevyrovná!
Co se týče technických vymožeností, lidstvo udělalo opravdu velký krok kupředu. A já také. Kdykoliv mě někdo navštíví, jsem připravená. Můžu servírovat rovnou z podlahy, a to se vyplatí.
Jedna věc mě přesto trochu trápí. Nejsem si jistá, zda je zcela v pořádku, když každý den luxuju a vytírám. Budu muset zvážit diagnózu OCD, tedy obsedantně kompulzivní poruchu.
Ale co, na diagnostiku teď nemám čas, musím ještě zkontrolovat podlahu pod gaučem, ráno se mi nezdála úplně čistá…