Roky jsem si lámala hlavu nad tím, jak správně mluvit s muži, aby šlo všechno pěkně hladce. Prostě tak, aby chlap udělal všechno, co chci, a bez zbytečných zdržovaček a nevhodných protinávrhů.
Nebudeme zacházet do detailů, ženy mají prostě vždycky pravdu, lepší úsudek, vkus a vůbec všechno.
Analyzovala jsem tedy (pod rouškou Evidence Based Medicine) komunikaci s rozličnými druhy jako je alfa samec, dobrodruh, svalouš, intouš nebo gentleman. Chtěla jsem stůj co stůj přijít na způsob, jak samce ve vhodnou chvíli inteligentně povzbudit a nevypadat u toho, jako by mi mozek právě vytekl uchem.
Závěry mého celoživotního výzkumu jsou však překvapivé. Statisticky významně se zdá, že za posledních několik set let se vlastně nic nezměnilo. Takže zatlačte slzu a zapomeňte na sofistikovanost. Oblečte si večerní negližé nebo růžový průsvitný župánek. Tvařte se roztomile, tak trochu nechápavě a zároveň zvídavě. A nyní si sdělíme to zásadní tajemství předávané z generace na generaci.
Bezproblémová komunikace stála, stojí a vždycky bude stát na zkratce OCH (rozuměj OBDIV a CHVÁLA). Vždy, všude, se všemi a za jakéhokoliv počasí. Po ničem už nepátrejte, dotazy jsou zbytečné. Do pestrého repertoáru každodenních partnerských hlášek stačí zařadit třeba tyhle věty: „Tohle jsi jako dokázal sám, jó? Týý jo, ty jsi fakt ale úžasnej!“
Tak a to je konec. Tajemství šťastné komunikace mezi mužem a ženou už znáte. A přitom taková blbost, co?