V mém dřívějším prostopášném životě jsem měla bláhový pocit, že spím až moc. Byla jsem schopná si schrupnout krásných devět hodin přes noc. Pak se hezky nadlábnout a polenošit si až do oběda mezi nadýchanými polštářky. Poté následoval malý tříhodinový šlofík. Tenkrát jsem si myslela, že to není úplně normální, takhle zbůhdarma pospávat. Kdybych ale teď…
aneb Zápisky z rodinného podsvětí a jiné historky
