Nevím, čím to je, ale poslední dobou se nějak podezřele často dostávám do situací, které mě nepřímo nutí vymezit se vůči tématu věrnosti v partnerském vztahu.
Původně jsem kvůli tomu chtěla uspořádat pompézní tiskovou konferenci, která by jasně ukázala celému vesmíru moje stanovisko. Pak jsem se ale rozhodla pro písemnou formu vyjádření, ať je to jednou pro vždy „černé na bílém“.
Navíc produkovat tiskovku, zavolat do ČT, aby mi vyhradila hodinový přímý přenos, a pak si ještě kvůli tomu vybírat dovolenou v práci… No, že bych se na to nevyprdla. A taky že jó.
K celému nápadu mě přivedla debata s kamarádem, se kterým se znám dvacet let. Vždycky byl tak trochu výstřední a byla s ním sranda, takže jsme si celkem dobře rozuměli. Postupem času však jeho testosteronové výstřelky i jeho příběhy začaly nabírat na intenzitě. Ani v nejmenším se přede mnou netajil tím, že kromě partnerských vztahů (ve stylu jeden na jednoho) potřebuje ještě další stimulanty.
Ano, to správné slovo je děvkař neboli coura v mužské podobě, tzv. courák. Co musím ocenit, je fakt, že svým náhodným kořistem vždycky říkal pravdu. Tedy to, že už vlastně jednu holku má a že tohleto bude jen o sexu. Je to vlastně férovej chlap. No jistě, vždyť přece mluvil otevřeně a narovinu.
Mělo to vždycky ale jeden malinkatý háček, spíš takový háčíček. Jediná osoba, ke které se upřímně nikdy nechoval, byla jeho aktuální přítelkyně. Nutno podotknout, že z jeho vyprávění nebylo patrné, že by jeho slečna měla stejné tendence jako on.
Poslední rozhovor s ním mě rozhodně obohatil o další poznatky z oblasti lidského pohledu na vztahy a na to, s kým se to vlastně proboha kamarádím.
Dozvěděla jsem se, že se cítí nevyslechnutý, jeho holka je v některých názorech jaksi přízemní a nemluví s ním o filozofických záležitostech, což mu chybí. Komunikace se však dál vyvíjela ve smyslu, že i přes to všechno je celkově šťastný. Doma je navařeno, uklizeno a vypráno. Závěrem už jen dodal, že rodinný život je pro testosteronového samce náročný a že fakt neví, jak dlouho ještě vydrží být věrný.
Tahle informace mě tak dojala, že jsem měla chuť ho poplácat po zádech a předat mu za zvuku fanfáry zlatou medaili za věrnost. Nakonec jsem to neudělala a rozhovor ukončila se slovy, že mu gratuluju a dál tuhle konverzaci nehodlám rozvíjet.
Moje stanovisko je vám tímto asi jasné, ne? Nebudeme se zdržovat detaily různých úhlů pohledu na věrnost a partnerský vztah. Je zřejmé, že pro každého z nás to má jiný význam, a tak to shrnu asi takhle: Já preferuju vztah jeden na jednoho, společný život, společné prdění a další takové ty běžné věci. Tam řadím i sexuální harašení s výlučně jednou osobou mužského pohlaví. Pokud to máte jinak, tak mě těšilo, přeju vám hezký život, sbohem a šáteček.