Pojďme si narovinu říct, že historky z porodního sálu nepatří mezi TOP desítku oblíbených konverzačních témat. A tak si říkám, jestlipak to není škoda? Zároveň upozorňuji, že další řádky nejsou vhodné pro mladistvé a aktuálně těhotné ženy.
Myslím, že by nebylo špatné se zasmát i u něčeho tak dramatického, jako je porod. Představte si například tu srandu, až si budete vyprávět, jak vám dítě tahalo pět lidí z břicha. Nebo jak jste chtěly na poslední chvíli utéct ze sálu, když vykoukla hlavička. Nebo jak jste ze srandy křížily nohy, protože jste si porod chtěly pořádně užít a tak trochu poškádlit lékaře a porodní bábu.
Musím říct, že když mi moje kamarádky tyhle sranda-historky vyprávějí, tak se dost nasměju. Pak tři dny nespím a s vytřeštěnýma očima sedím tiše v koutě svého bytu. Jsem pro jistotu zamčená a mám nasazený pás cudnosti.
Bystřejší z vás už jistě pochopili, že jsem ještě neměla tu čest rodit, a proto se na to již moc těším.
Po těch letech mi také docvaklo to věčné matčino mlčení a nervózní úsměv. Vždycky, když jsem se jí zeptala, jaké byly její dojmy z porodního sálu, neuroticky se zasmála a pak začala mluvit o tom, že je dneska moc hezké počasí…
Nicméně já jsem se rozhodla, že můj porod bude prostě bezva. Přehnané bolesti jednoznačně a striktně odmítám. Celkovou dobu trvání určuji předem na maximálně dvě tři hodinky, ať se s tím moc nezdržujem.
Atmosféru chci příjemnou, s tlumeným osvětlením a veselým lékařem, který mě bude stále rozesmívat. Rovněž předpokládám, že po celou dobu se mnou bude hrstka mých přátel, kteří mě budou držet za ruku a společensky bavit. Bude to vlastně taková rozšafná krátká párty s vyvrcholením v podobě nového života. Na konci si uděláme selfíčko a pak si půjdeme domů schrupnout.
Tak přesně takhle to bude, to je hotová věc. A pak vám budu vyprávět veselé historky z porodního sálu, po kterých se vám nebude chtít zvracet.
Porod je prostě bezva!