Kdybych měla říct, co se mi na těhotenství líbilo nejvíc, tak to byly jednoznačně moje prsa. Byly totiž konečně vidět, a to jako hodně. Díky tomu se změnilo dost věcí. Tak třeba můj kluk za mnou od té doby chodil všude jako stín a měl problém s udržením očního kontaktu a s mluvením. Já jsem musela kompletně změnit šatník a začít kupovat jiné podprdy. Byly tak veliké, až jsem se občas lekla, jestli omylem nekupuju spíš klobouky než spodní prádlo.
To ale není jediná věc, kterou bych zařadila do TOP 10 Těhotenské zábavy. Druhé místo u mě obsadilo jednoznačně jídlo. V hlavě jsem měla představu, jak se od rána do večera cpu nejrůznějšími pochutinkami, a při tom všem mi samozřejmě poroste jen břicho, takže budu pořád jako proutek a na porodní sál nakráčím jako sexbomba.
Moji známí mě v této krásné představě s radostí podporovali větami typu: „Teď si dej, na co máš chuť. Nic si nesmíš odpírat. Papej a přidej si.“ No a tak jsem si dala. Naporoučela jsem si pizzu, gulášek s bramborovým i houskovým knedlíkem, kachničku se zelím, nějakou tu čokoládičku, plněné houstičky, bagetky, hodně ovoce, sladké tvarohy a bylo mi krásně. Pak zazvonil zvonec a doktorka mi oznámila, že mám těhotenskou cukrovku.
Dál asi nemusím složitě vysvětlovat, co následovalo. Hystericky jsem obrečela všechny koláče a buchty, které jsem měla v plánu ještě ochutnat, a pak jsem se šla píchnout do prstu, abych si změřila cukřík v krvi. To jsem mimochodem prováděla několikrát denně a u toho jsem si nostalgicky prohlížela fotky, kde jsem já s čokoládou u pusy. Svoje zoufalství jsem korunovala občasným zíráním na dortíky za výlohou místních cukráren. U toho jsem snila o tom, jak se hned po porodu rozeběhnu a skočím přímo do vitríny s dortama a zůstanu tam zabořená v cukru alespoň týden. Možná mě pak odvezou v kazajce pěkně do tepla příjemného areálu v Bohnicích. Ale tak co, je to daň, kterou jsem ochotná zaplatit.
Je tedy zřejmé, že poslední tři měsíce mého těhotenství pro mě byly totální hitparáda. Jedna věc se mi ale nakonec přeci jen splnila. Udržela jsem si štíhlou linii a k porodu jsem kráčela s určitou štábní kulturou a ne jako těhotnej vorvaň.