Korporátní prostředí má spoustu výhod. Kromě kávy zdarma tam najdete také velké množství lidí s nepěkným chováním. Nejsou to ale jen tak obyčejní blbečci. Jsou to extrablbci.
To si takhle v klidu popíjím brčkem kávu a dělám bublinky. U toho pilně pracuji u svého výrobního pásu a najednou se za mnou ozve Boží hlas, který mi líbezně sděluje toto:
„Nařizuji, že mě musíš poslouchat.“
„Nařizuji, že musíš sedět tak, jak chci já.“
„Nařizuji, že se musíš usmívat.“
„Nařizuji, že musíš na nebi vytvořit duhu.“
„Nařizuji, že musíš vydělávat na moje prémie.“
No, a tak se s údivem otočím za zdrojem něžného hlasu. Vyplivnu z pusy housku se salámem, zvednu výhružně obočí a povídám: „A ty seš jako kdo?“
Pak už následuje jen výpověď, protože to byl -redaktor. Šéf-redaktor. Zkráceně BOSS. Byl to ale cizí boss, takže nechápu, proč strkal svůj nos do… prostě tam, kam neměl.
Jak říkám, korporát má své výhody. Jednou z nich je skutečnost, že o vás může rozhodovat kdokoli, kdo má na dveřích svého kutlochu napsáno king, šéf, boss, lídr nebo vševědoucí. A že jich tam je! Poznáte je tak, že jim jejich ego praská v kalhotách a dožadují se pozornosti.
Proto mám pro vás jednu radu. Než vám vypadne houska z pusy a řeknete něco extra drzého náhodnému kolemjdoucímu, bouchněte pěstičkou do stolu a dejte výpověď sami.