Miluju silvestrovské veselí. Je to můj neoblíbenější den z celého roku, který si náležitě užívám. Nejraději bez lidí a v zabarikádovaném bytě. Poveselím se s knihou v ruce, opiju se kofeinem, popřeju si šťastný Nový rok a v deset večer zalehnu a usnu. Tohle by byla má ideální představa konce roku.
Jeden rok jsem ale shodou náhod trávila čas na hradě u své sestry. Její představa o silvestrovském veselí je maličko odlišná od té mojí. Sestra už od mala miluje společnost. Ráda se druží s ostatními a myslím, že kdyby mohla, tak by vedla kočovný život v nějakém trampském spolku nebo hippies skupině. No a tak bylo v plánu, že večer strávíme v partě asi dvaceti lidí. Řekla jsem si tedy, že se pokusím nebýt příliš asociální a zapojím se do silvestrovských hrátek.
Přeci jen mám ráda společenské hry, respektive primitivní postřehové hry, kdy můžu nezřízeně ječet radostí, když jako první zahlédnu stejný symbol. Jsou to zřejmě ještě pozůstatky z mého temného období, kdy jsem trávila dost času po restauračních zařízeních a hrála s ostatními na jukeboxu oblíbenou hru „najdi 5 rozdílů“. Ale o tom až jindy.
Jako žena zběhlá v kulinární oblasti jsem se tedy rozhodla, že u této příležitosti alespoň připravím důstojné silvestrovské menu. V plánu bylo asi šest vybraných chodů.
Smělý plán se ale začal hatit hned dopoledne v průběhu nakupování potravin z pečlivě připraveného seznamu ingrediencí. Poté, co jsme stály hodinu ve frontě v jednom z potravinových řetězců, sestra náhle zjistila, že má na bankovím účtu celé dvě stokoruny. Tak jsem nákup za několik tisíc velkoryse zaplatila. Následně jsme se pohádaly na téma: neměly jsme toho kupovat tolik, stejně se to nesní a beztak nemáme čas na přípravu.
Když jsme si vyjasnily, čí je to celé vina a kdo komu kolik dluží, vrátily jsme se emočně vyčerpané domů. Hned poté jsem začala s lehkou hysterií přemýšlet o tom, že Silvestra vlastně nemám vůbec ráda, jsem děsně unavená a začíná mě bolet hlava.
Sestře jsem tedy se smrtí v očích oznámila, že si musím jít urychleně lehnout, jinak do tří vteřin zřejmě zemřu. S milým úsměvem mi sdělila, ať to rozhodně udělám a odpočinu si. Možná mě v tu chvíli chtěla praštit paličkou na maso do hlavy, ale neudělala to. No a tak jsem si šla na pár hodin schrupnout. Jsme prostě bezva ségry a umíme se vždycky bezkonfliktně dohodnout.
Musím uznat, že Silvestr byl tento rok moc pěkný. Ze šesti chodů se podávaly jen brambůrky, klobásky a arašídy.
Už se těším, jak se za rok touhle dobou zamknu v bytě a přestřihnu dráty od zvonku. Přece jen bych to s tou socializací neměla tolik přehánět.